Zdravím, krásný dobrý den, ráno, nebo večer …
V tomto článku se pokusím alespoň trochu shrnou mojí představu o soběstačnosti. Nebo přesněji, co já chápu jako soběstačnost, v tomto významu, osobní částečnou soběstačnost.
Začnu asi rozborem prvního slova, „osobní“. Domnívám se že stejně jako občan, která má prostor by i stát měl být do jisté míry soběstačný. Avšak v dnešním globalistickém světě to již nedává smysl a kapitál sám rozhoduje o své alokaci. Kapitálem myslím našimi peněženkami. Politické rozhodnutí, že se bude v obchodech nakupovat 70% místních, možná kvalitních, produktů, může způsobit jen a jen finanční katastrofu v našich domácnostech. Proto je pro definici slova soběstačnost, minimálně pro mě, důležité slovo osobní. V tomto ohledu tudíž, kdo může, a kdo chce, by měl pracovat na své soběstačnosti.
Teď přejděme ke slovu částečná. Dokážeme být plně soběstační? Možná do jisté míry, ale ne úplně. A i když ano, pak si ubíráme na pohodlí. Třeba možnost si pořídit „čerstvá“ rajčata o vánocích a nebo exotické ovoce po celý rok. Co jsme tedy dokázali vyprodukovat? Rajčata, papriky, mrkev, petržel, červená řepa, cibule, česnek, okurky, brambory, melouny, jablka, hrušky, rybíz, maliny, ostružiny, ředkvičky, vlašské ořechy, meruňky a krmnou řepu. Ale soběstačnost je i o mase, přičemž letos se nám velice zadařil. Prase, beran, kuřata, králíci, kachny, kohouti. V mase jsem pokračoval dál a naučil jsem se i zpracovávat uzeniny. Klobásy, salámy a třeba i udit sýry. Ale ve většině toho hrají roli různé plodiny, k jejichž produkci jsem potřeboval traktor, ten potřebuje ale naftu a tu si nejsem schopný vyprodukovat. I v tomhle je schovaná ta částečnost. A s pečením rohlíků a chleba čas neztrácíme.
Jo, a abych nezapomněl, taky jsem se pustil do včel 🙂
A jsme u posledního slova z této trojice. Soběstačnost. Tady si pomůžu definicí z wikipedie.
Soběstačnost je stav, ve kterém osoba nebo organizace nepotřebuje žádnou nebo téměř zádnou pomoc od ostatních nebo interakci s ostatními. Soběstačnost může být chápána jako stav, v němž jednotlivec nebo organizace minimalizují nebo zcela eliminují potřebu externí pomoci či interakce s okolím. Klíčovým rysem soběstačnosti je schopnost naplnit své vlastní potřeby bez výrazné závislosti na externích zdrojích.
Zdroj: Wikipedie
V mém úhlu pohledu se jedná ale o potravinovou soběstačnost hlavně. I když se považuju za nadšeného aspiranta na amatérského kutila, nemám přístup například ke kvalitnímu dřevu, ze kterého můžu třeba ve výsledku vyrobit stůl apod.
Po všech peripetiích ve světe v posledních letech, a narozením svých dětí, jsem se rozhodl že se postarám o svou rodinu, jak jen budu moct. O mé děti, o rodiče a o bratrovu rodinu předně. Tak teď produkujeme velké množství plodin a výrobků z nich, které nám vystačí na velkou část roku. Když nespotřebujeme plodiny přímo, vyrábíme výrobky. Marmelády, přesnídávky, kečupy, klobásy, párky, zabíjačkové produkty a další a další.
Jistou výhodou soběstačnosti je, že víte co konzumujete. Což je v dnešní době už zase podstatná věc. I když nadnárodní organizace i státy samotné se snaží používání chemie regulovat, víte ještě co vlastně jíte? Zároveň máte možnost vybírat si odrůdy a ve výsledku produkovat kvalitní potraviny. Tohle nebylo vůbec cílem, ale je to skvělým benefitem. Obzvlášť s malými dětmi.
Soběstačnost určitě i trochu šetří peníze. Ale zároveň stojí peníze. Nicméně je to o svobodném rozhodnutí pro svobodné alokování mého kapitálu.
Snaha o osobní částečnou potravinovou soběstačnost určitě vede k určitému osobnímu uspokojení a naplnění jistému smyslu života a asi mužství (mužství – potřeba postarat se o rodinu //dotáhnout do jeskyně kus mamuta//). Zároveň se učím mnoho činností a doplním jistou parafrázi: kolik profesí se umíš, tolikrát jsi člověkem. Zase použiji už zmíněné, a vydefinuji se, například jako nadšený aspirant na amatérského : zahrádkáře, sadaře, traktoristu, mechanika, živočicháře, mikro-zemědělce a další.
Zmínil jsem, že rozhodnutí padlo až po jistých světových krizích. Tudíž ze soběstačnost vede i k určité odolnosti vůči krizím, nebo alespoň zmírnění dopadů krizí na mé nejbližší.
Všechno výše zmíněné ale pochází z mých zkušeností, tedy z podmínek které mám já. A to jak zázemí, tak třeba vlastnictví alespoň malého kousků půdy. Kdyby někdo neměl nic, neznamená to že nemůže začít. Ale prvotní investice bude samozřejmě daleko vyšší. Částečné soběstačnosti, alespoň v jisté míře, se dá jistě docílit i třeba pořízením chaty se zahrádkou a přikoupení nějakého menšího políčka opodál. Vše pak záleží na možnostech daného člověka.
Existují další druhy soběstačnosti ke kterým určitě taky výhledově budu směřovat a proto, jestli vás tato problematika zajímá, nabízím vám možnost mě sledovat :-). Vše je o svobodném rozhodování.
Soběstačnost. Nezávislost. Sbovoda.
Buďte zdraví!
